… nemám chvíli klid…
Vypůjčila jsem si slova známé písničky z pohádky o včelích medvídcích, která tak trefně vystihují způsob, jakým v dnešní době žijeme. Neustále se za něčím ženeme, chceme něčeho dosáhnout, něco dokázat, někam to dotáhnout. Odškrtáváme si splněné úkoly, plánujeme a plníme své diáře. Máme plnou hlavu toho, co bychom měli udělat, a když to dokončíme, okamžitě si vymyslíme další nutnost. Tak často jsme svou pozorností napřed, že nám zcela uniká to, co se děje právě teď.
Tolik řešíme, co bude, že nevnímáme, co je.
Chvátáme, honíme se za něčím, o čem si myslíme, že nám to přinese radost, a skutečný život nám přitom utíká mezi prsty. Motáme si hlavy návody na život, oslabujeme se porovnáváním s druhými, bědujeme nad tím, co všechno nemáme, že ani nevidíme, co máme.
Zvolněte.
Zkuste chvilku přestat na všechno myslet a začít vnímat.
Dejte si na chvíli pauzu od všech těch myšlenek, které vám jedou v hlavě. Dejte si nohy na stůl a vychutnejte si svačinu. Nastavte tvář slunci a vyhřívejte se. Zavřete oči a naslouchejte zpěvu ptáků. Zadívejte se na květinu a přivoňte si k ní. Dejte si sprchu a užijte si jí. Pohlaďte své děti a zahrajte si s nimi. Obejměte svého partnera. Usmějte se…
Ten pocit štěstí, radosti a spokojenosti, který je na podkladě všeho, za čím se ženeme, je v nás už teď.
Stačí mu nestát v cestě a těšit se z toho, co právě teď děláte.
-Lucie D.