Po dlouhé době se Laura viděla s kamarádkou Kamilou. Moc jí to slušelo. Pětačtyřicet by jí nikdo nehádal. Ač na první pohled možná nevýrazná, na ten druhý zaujme natolik, že z ní nespustíte oči. Má v sobě něco, co přitahuje. Má v sobě živost, nespoutanost, bláznivost, lehkost, radost, rozmarnost, nevyzpytatelnost a mezitím klid. Tahle kombinace láká a vábí tak silně, že mít paralelně dva milence, není u Kamily nic výjimečného.
Zapluly do kavárny a objednaly si každá cappuccino se skořicí navrch. Kamila přitom nepřetržitě vyprávěla všechny novinky z jejího života. S Kamilou se člověk těžko dostane ke slovu, a když ano, po chvilce je na ní vidět, jak ztrácí pozornost a začíná těkat pohledem všude kolem. Lauře to nevadí. Ví, že v tom není nic osobního.
Tentokrát to ale bylo jiné. Tentokrát Laura nepromluvila skoro vůbec. Poslouchala jí…
Po cappuccinu a dopité skleničce vína Kamila náhle posmutněla. Začala povídat o tom, že její milenec je ženatý. Problém v tom neviděla do té doby, dokud nezačala mít myšlenky o tom, že tohle by asi neměla. Že to asi nemá budoucnost. Že nabourává něčí rodinu. Že mít ženatého milence, se nedělá.
Pak se zarazila. Na chvíli neříkala vůbec nic. Po dlouhé minutě ticha se najednou proměnil výraz její tváře. Něco jí došlo.
A najednou to celé uviděla jinak.
Najednou viděla, že ona žádnou rodinu nenabourává. Že o ní nic neví. Že možná už nabouraná byla ještě před tím, než se nechala svést. Že vůči té rodině nemá ona žádnou zodpovědnost. Že to jediné, co ví, je, že teď je jí s jejím milencem fajn. A jemu je fajn s ní. Že je něco svedlo dohromady, vzájemně si něco dávají a jak to bude dál a proč se to stalo, nikdo neví.
A pak se smála a smála. A Laura se smála s ní a vnímala něco nepopsatelného, co se tam v ten okamžik stalo, ona u toho byla a přitom neřekla ani slovo. Jen naslouchala, nesoudila a byla tam s ní.
-Lucie Dlasková